Obrázky. Hodně obrázků.

(hp) - Fotíme leckde a lecos. První sérii obrázků najdete na photo.lakroska.cz (slavnostní zahájení), odkazy na fotogalerie budeme dávat napravo do rámečku s titulkem "Obrázky z Denveru".

V Denveru není jen horko a sucho

(hp) - Dnes si s námi trochu pohrálo počasí. Ráno jsme za sluníčka a horka úspěšne odehráli první zapas na mistrovství (porazili jsme Turky 12:3), odpoledne přišla velká bouřka, liják, kroupy a varování před tornádem. Na hlavním stadionu to pak vypadalo takhle:

Neuvěřitelné ale bylo, že se na stadionu o dvě hodiny později zase hrálo, Japonci prohráli až v náhlé smrti s Austrálií 13:14, Irokézové se snadno vypořádali s Anglií 15:4. Kompletní výsledky najdete na www.worldlacrosse2014.com.

Den D

(mh) - Po včerejším přípravném zapasu s místním týmem CSU Pirates (hraje s nimi Eric Uhl), který skončil vyrovnaným výsledkem, nás čekal velice hektický den, zakončený slavnostním zahájením, po kterém následoval zápas mezi domácím celkem a jejich severním sousedem

Ale vraťme se ještě na skok ke včerejším zápasu. Zápas se odehrál na hřišti, které bylo mírně s kopce. Tento fakt pocítili hráči po zápase větší únavou a bolestí v dolních končetinách. V zápase se vyzkoušely všechny herní varianty v útoku, obraně a i ve hře s početním výhodou. Bylo dokonce  vidět i několik kuriózních vlastních gólů, a to na obou stranách.

Ale vraťme se ke dnešku. Po vydatné snídani obsahující všemožné kombinace ovoce, vajíček, párku a slaniny nás čekala poněkud nudná část dne v podobě informační schůzky, jak to bude dneska večer vypadat, kam se máme postavit, kdo bude nést vlajku, jaké si máme vzít triko, co je areálu povoleno, co je zakázáno a kde se má kouřit atd. Následně se celý tým přesunul na první týmovou přípravu na našeho první soupeře. Jako perličku můžeme uvést novinku v podání hlavní trenéra, a to byl graf, vysvětlující největší hvězdy Turků.

Odjezd na zahájení byl stanoven 2 hodiny před zahájením a 4 hodiny před první zápasem. Což podle všech bylo zbytečně brzo, zvlášť když nás čekalo hodinové stání na přímém slunci. Zahájení bylo podobné jako na olympijských hrách. Každý tým měl svého malého kluka, který nesl tabulku se jménem země, za ním předem určený vlajkonoš. V českým týmu se této role ujal Matěj Řezníček. Zástup prošel kolem nastoupených rozhodčích a po obrátce zmizel na zadní provizorní tribuně těsně za jednou z branek. Po standardních proslovech a indiánském tanci se slova ujal prezident FILu Stan Cockerton, a zahájil MS. Po proslovu byla dvouhodinová pauza, aby se mohli připravit na zápas týmy USA a Kanady. V pauze byla možnost si jít nakoupit lakrosové věci anebo dojít na předražené jídlo. A některým se podařilo dát i pár podpisů anebo se stal cílem fotoaparátů mladých Američanů.

Na první zápas dorazila slušná divácká kulisa. Hlavní stadion Denver Rapids byl zaplněn ze tří čtvrtin. Tomu také odpovídala atmosféra na stadionu, i když do půlky druhé periody byla převážně pochmurná a to díky výsledku 0:3. K obratu v zápasu zavelela dvojice Kevin Buchanan a Paul Rabil. V půli třetí periody svítilo na ukazateli skóre 8:4 pro pořádající zemi. Kanadě se podařilo do půlky poslední periody stáhnout výsledek na 9:6, ale více už v silách javorových listů nebylo. Do konce zápasu přidal každý tým po gólu. Závěrečný výsledek 10:7 dává USA relativní výhodu případném semifinále. Ukázka ze zápasu:

Celé video je nalezení na stránkách MS

Zahájeno

Přeskočili jsme jeden den, kdy konečně dorazili dva poslední hráči, Kuba Drozd a Adam Ondráček. Cestovali tradičně s malým problémem v podobě jedné noci navíc v New Yorku. Kapitán letadla na spoji New York - Denver si prý potřeboval udělat pauzu. Co je na tom pravdy, nevím.

Pokračování včerejšího dne doplníme později, co kdyby si to přečetli špióni našeho zítřejšího soupeře. Odpoledne jsme totiž hráli připravný zápas s místním týmem.

Dojmy ze slavnostního zahájení podám v obrazech. Úplně první jdou rozhodčí (mezi nimi náš Radek Košťál), a někde v první třetině Česká republika.

Obrázků mám požehnaně (možná bude i nějaké video), ale zpracovávat je nestíhám, a tak prosím o trpělivost.

 

Konečně trénink

(hp) - Dnešní titulek by měl vyznívat optimisticky, protože sekce "Colorado Springs" se k nám zase letecky vrátila.  Celé to mělo trochu pikantní nádech, protože "díky" záhadnému nedorozumění pro ně vyrazil Pavel Semerák ráno autem, aby v hotelu zjistil, že už odletěli. No, stalo se.

Další chyba v komunikaci (prostě se ten e-mail ztratil) způsobila, že si hoši nemuseli brát na cestu z letiště taxi, protože se nepodařilo odvolat našeho liaisona Karla Wimera. Ten společně s trenérem brankařů Petem Jokishem všecny přepravil domů.

Dál už všechno běželo poměrně hladce. Vyrazili jsme na oběd a po krátkém odpočinku se vydali do nedalekého parku na lehký trénink. Park tu má trochu jiný význam. Kromě rovného a moc hezky posekaného trávníku tu najdete i lakrosové branky.

No, a to je pro dnešek všechno. Cílem bylo čtenáře ujistit, že jsme už všichni, co v tuhle chvíli můžeme být, a že jsme schopni se alespoň trochu pohybovat.

Trable letu AA1583

(mh) - Po úspěšném letu z Prahy do Londýna následoval let z Londýna do Texasu. Cesta přesahující 9 a půl hodiny byla zrádná, ale to nejhorší bylo stále před námi.

A to byl problém s letem číslo AA1583. Po zdařilé kontrole u tichého huhlajícího imigračního úředníka (na kterém bylo vidět, že ho práce velice baví) nás čekala už jen jízda vlakem a byli jsme u posledního gatu C33. Na přestup, kontrolu a odbavení byla jen hodina a půl a tak nás potěšilo, že k této cifře přibylo dalších 15 minut.
Bohužel se tato cifra zvyšovala až na závratnou hodnotu 90 minut. A pokud si myslíte, že i přes takovou časovou ztrátu přišel kapitán na čas, budete se velice mýlit. Vzdal i akademickou třicetiminutovku. Po odlepení ze země nás měl čekat klidný a pohodný let co cílové destinace, Denveru. Ale osud si s číslem 11583 zahrál naposledy. A to bouřkou v Denveru. Nezkušený kapitán si dodával odvahu tím, že nám třikrát oznámil, že se čas přistání opozdí, že chce počkat, až pomine bouřka v okolí konání MS, pak ale zamířil na asi 150 km vzdálené letiště Colorado Springs.

Tam dalších 30 minut trvalo rozhodování, zda poletíme do cílové destinace anebo nás vypustí do provizorního azylu. Nakonec vyhrál azyl. Letiště bohužel nebylo připravené na odkloněné lety z Denveru, a tak měla jedna úřednice co dělat, aby byla schopná, a snažila se zařídit nám "trosečníkům" nějakou dopravu do Denveru nebo náhradní ubytování. Protože všechny půjčovny aut se staly nepoužitelné po hromadném náletu pasažérů, kteří mají větší zkušenosti a zamluvili si auta už v letadle, nezbylo nic jiného než se nastěhovat na jednu noc do hotelu, který nám zaplatí American Airlines.

Smutná realita v Coloradu Springs

Nejhůře na tom je Matěj, kterému bylo oznámeno, že mu taška, které nedorazila, přiletí do Denveru anebo je ztracena. Těmito maličkosti se paní manažerka zatím odmítala zajímat. Ale zbytek reprezentace, který nemusí využívat azylu v Coloradu Springs, je již na denverské universitě kde se setkali, ze zbytkem výpravy.

Tým na cestách

Dnes odpoledne jsme s Billem vyrazili trošku špiónit na přípravný zápas našeho prvního soupeře, Turecka. Pavel Semerák nás na hřiště odvezl a pokračoval na letiště pro další část výpravy o velikosti přes deset osob. Ty pak měli společně s Karlem dopravit na studentskou kolej, kde bydlíme.

Zápas jsme skoukli a ještě přitom stačili obdivovat až přízračnou hru světel, kterou nám sluníčko s mraky připravilo. Cestou zpátky ze zápasu se však hra světel změnila v temnou černotu a vzdálené blesky se začaly přibližovat. V tu chvíli mě napadlo, jak velká bouřka může asi tak způsobit to, že letiště nepřijímá, a které další letiště je nejblíž. No, a jen o pár minut později mě pípla esemeska od Pavla Došlého, cituji: "Tak jak jste na tom? Tady v Colorado Springs je celkem pohoda..." Tím byla otázka nejbližšího letiště zodpovězena.

A tak ke včerejšímu předvoji přibyli dnes zatím jen Petr Fait, JZ a další člen realizačního týmu, Will Mraz. Ostatní jsou buď ve sto mil vzdáleném Colorado Springs, nebo ještě ve vzduchu, a netušíme, kam je nakonec bouřky zaženou. Chystáme záchranou výpravu.

Welcome to Denver

(hp) - Předvoj týmu dorazil do Denveru. Předcházela tomu téměř čtyřiadvacetihodinová cesta, která začala v neděli ráno na pražském letišti. Sešel jsem se tam s Pavlem Semerákem, probrali jsme poslední novinky, a rozešli se ke svým letům.

Zastávka v New Yorku poskytla zajímavý pohled na rozkopané letiště, jinak ty čtyři hodiny čekání nepřinesly nic zajímavého.

Konečně jsme v Denveru...

... a takhle nás vítají.

Dvě hodiny ráno, ovšem místního času. Doma už máme deset a po více než čtyriadvacetihodinové cestě jsme s Pavlem a Billem na pokoji studentské koleje Denver University. Kdybyste nemohli najít Pavla, tak to nevzdávejte. Je tam dokonce dvakrát, i když to fotil.