A je to za námi

Poslední, co se ještě v Denveru mělo rozhodnout, se rozhodlo: Novým mistrem světa je KANADA. V poněkud nudném finále předvedla vynikající taktický výkon a porazila USA 8:5. Snažili jsme se v paměti vydolovat, kdy se stalo, aby Američané nedali deset, a vzpomněli jsme si jen na zápas v základní skupině v Manchesteru 2010. Tam prohráli 9:10 s Kanadou.

Pro nás je už všechno také jasné. Skončili jsme čtrnáctí, což znamená, že jsme udrželi pozice. Těsně před námi jsou Novozélanďané, Švédové, pak Irsko, Německo, Japonsko a Izrael. A pak už Modrá skupina, když to vezmu odzadu, tak Skotsko, Anglie, Austrálie, Irokézové, USA a Kanada. Irokézové jasně porazili v zápase o třetí místo Austrálii a získali svou první medaili v historii fieldového MS.

Ani nám se ale ceny nevyhnuly. Billovi byla uděleno ocenění "Spirit of Lacrosse", která se dává osobnostem, kteří se zasloužili o lakros v té dané zemi.

A pak to hlavní: Jonathan Munk byl vybrán do prezidentského týmu, což je "all stars" složený z týmů mimo Modrou skupinu.

Univerzita, kde bydlíme

(hp) - Dnes nehrajeme, "díky" včerejší porážce od Irska, ale to už asi víte. Pokud ne, shrnul bych to (bez pokusu o nějakou hlubší analýzu) do jedné věty: "Začali jsme výborně, ale v poslední čtvrtce se to nějak zvrtlo."

Abych trochu přišel na jiné myšlenky vyrazil jsem na procházku univerzitním areálem kde bydlíme. Areál Denver University (neplést prosím s University of Colorado Denver) vypadá moc hezky a i vybavení pro studium i volný čas je celkem luxusní. Většinu týmových porad jsme měli v univerzitní knihovně a musím se přiznat, že tu místním studentům závidím. Mimochodem, na ten trávník před knihovnou jsme chodili, pokud byl jen házeci trénink.

My jsme tu ale hlavně kvůli sportu, a tak jsem zamířil směrem k Ritchie Hall, hlavnímu stanu Denver Pioneers, jak se místní sportovní týmy nazývají.

V budově můžete provozovat halové sporty (do "tělocvičny" se vejdou tři basketbalové kurty), najdete tu bazén a když přejdete naproti přes chodbu, dostanete se do hokejové haly. Její kapacitu jsem tipoval tak na 6 tisíc diváků, pak jsem si našel přesný údaj, a je to 7200.

Zpátky jsem se vracel ulicí na západní straně univerzitního areálu. Na druhé straně silnice se naskýtaly úplně jiné pohledy. Domky udržované i neudržované, s trávou zelenou i žlutou (co se tady nezavlažuje, to uschne), restaurace na Evans street, která uprostřed prochází univerzitou.

Tím jsme se dostal zase k nám "domů", na jihozápadní cíp univerzitního areálu. Fotil jsem samozřejmě mnohem víc, takže pokud máte zájem, můžete se podívat na další obrázky z procházky po univerzitním areálu.

Vyrovnaná partie s Německem

(mh) - Po včerejší ne zcela optimálním výkonu proti Polsku čekal na český tým silný tým Německa. S německým týmem bez jednoho hráče jsme se již potkali na Berlín Open, kde jsme prohráli o gól. A s tímto pocitem, a posílení o 3 severoamerické posily jsme si věřili. Bohužel v tomto zápase naplno ukázala absence Dominika Peška.

Po první periodě byl stav vyrovnaný 2:2. A tým Německa předváděl svojí klasikou hru zpoza brány na, kterou byli čeští obránci připraveni. Ve druhé periodě měl český tým slibné šance, ale německý brankář Maase vše zneškodnil. Na opačné straně se chytly střely Phillipa Broze a nejlepšího německého hráče na hřišti Henrika duBois-Reyonda.

Od poloviny utkání dokázal přidat český tým v útoku na pohybu a to se vyplatilo. Přidal dvě branky, ale německý tým dokázal přidat 4. Poslední perioda byla hra na honěnou. Německý tým chytře držel balón a česká obrana se snažila lovit střelce. A tento úkol se docela dařil. Český tým dokázal sice skórovat, ale německý tým přidal také po brance a tak výsledné skóre bylo 9:5. I když tento výsledek nevypovídá o hře, která byla k vidění.

Český tým i po prohře neztrácí dobrou náladu o náladu se starají převážně hráči, co do hry už nenastoupí, František Dolejší a Dominik Pešek.

 

Dominik na nákupu

Omlouváme se za kvalitu fotografie, ale v záchvatu smíchu se nepodařilo udělat nic lepšího.
 

 

František našel boty pro obry

Německo - Česká republika 9 : 5

Zatím jen v obrazech ve fotogalerii photo.lakroska.cz.

Infarktový závěr

(mh) - Včerejší zápas skončil v pozdních hodinách a tak se čekalo, co udělá s hráči kratší doba na regeneraci. Po necelých šesti hodinách spánku se už jelo na zápas. Ten se konal na stejném hřišti, jako ten včerejší večerní s Kostarikou.

Po značně ne příliš přesvědčivém rozházení, byla na hráčích českého týmu vidět nervozita, kterou ukončil už v první minutě Kuba Nosek po nahrávce další opory Jižního Města Pavla Došlého. Polský ale tým do konce první periody dokázal otočit zápas ve svůj prospěch. Ve druhé periodě český tým navázal na svojí pohodu z první minuty, a otočil zápas z 2:3 na 6:4. Velkou zásluhu na to měl Radek Skála, který dvěma brankami vzal na svá bedra střelecký prapor po absenci Dominika Peška. Dále by se zasloužil pochvalu také Kuba Mareš, který se do brány dostal asi na 5 minunt po vyloučení Kuby Drozda, předvedl pár velice krásných zákroků, a nedal soupeři šanci korigovat skóre.
Do třetí periody vstoupil český tým, bez ladnosti pohybu a všechny útočné akce jako by postrádaly elán z prvních zápasů. Stejné chyby se dopustila i obrana když se nechala zaskočit polským útokem. A ten dostal český tým pod tlak třemi brankami. Na konci periody se ukázala zkušenost českého kapitána Pavla Došlého, který dokázal ještě do konce třetí části dát vyrovnávací branku na 7:7. Závěrečná perioda byla pro oba týmy stejná v klíči postupu. Pokud chtějí postoupit, musí dát více gólu než jejich soupeř.

Johnathan Munk v 7 minutě poslední periody udělal první krok k tomu aby český tým vyhrál skupinu, ale po v 14 minutě se prosadil Colin Jesien, který dokázal sebrat balón na brankovišti a využil zaváhaní českého týmu. Ale český tým může spoléhat na dnes výborně přípravného Skálu, který svým třetím gólem převážil misku vah opět pro český výběr. Na tabuli svítil čas 51,1 vteřin, když se nechal vyloučit Martin Hodaň na jednu minutu za sekání, a dal šanci soupeři na vyrovnání zápasu. A to se hostům podařilo, a to 16 vteřin před koncem, ale gól z lakrosky Michaela Pocha nebyl pro nelegální lakrosku uznán. A tak mohla přijít radost českého týmu naplno.

Zítra se v 11:00 utkáme před kamerami ESPN 3 s týmem Německa.

Povinná výhra ale za jakou cenu

(mh) - Třetí hrací den, byl ve znamení čekání na zápas proti Kostarice. O tomto soupeři jsme moc informací neměli. Jediné co jsme na měli, bylo video s Polskem, kde toho vidět moc nebylo, protože polským tým nepustil našeho soupeře k žádné pořádné akci.
Před zápasem bylo času dost na lehký trénink, který se konal v před knihovnou místního kampusu. Trénink byl rozdělen na tři skupiny. A každá ze skupin dělala něco jiného. Útoční měli jednoduchou část sedět pod stromem a procházet si signály. Obránci pod vedením legendy Willa Mraze prošli obrané postavení a také Will prozradil několik chytrých maličkostí, které by se mohly hodit v pozdější části turnaje, ale bylo by dobré si to vyzkoušet na relativně slabším soupeři, jako má být tým ze střední Ameriky. A nemůžeme, zapomenou na naše Kuby v bráně. Trenér Pete jim nedal ani dnes odpočinout a procházel pohyb v brankoviště a práci s lakroskou, na konci jejich části si zahráli o soutěž o dolary, která neměla vítěze, protože místní strážník (Kampus Police) byl proti tomu, aby se trefoval plastový koš na odpadky.

Po lehkém týmovém obědu, který se skládal ze sendviče, banánu a pití zbylo dost na odpočinek a dodělání posledních úprav na výstroji každého hráče. Po příjezdu na zápas bylo vidět, že se obloha čertí. A volání z místního rozhlasu o tom, že se blíží tornádo nedalo na sebe dlouho čekat. Po půlhodinovém čekání na dámských záchodcích v západní sektoru (kde jsme celý tým stal terčem žen toužících po fotkách s námi) pak následoval přesun do  kabiny místního týmu Denver Rapids. Po návratu netrvalo ani 10 min se celý procedura opakovala. Podrženo sečteno zápas začas zhruba s 90 minutovým zpožděním.

Od úvodního face offu byl na hřišti pouze jeden tým a po 20 minutách svítilo na ukazateli skóre 7:0. Tento téměř fotbalový výsledek (Německo 7:1 Brazílie) ukazoval dominanci českého týmu. Bohužel jeden vroubek to mělo, a to zranění našeho nejvíce bodujícího hráče Dominika Peška, který si po lehkém kontaktu s jedním z protivníků poranil koleno. Do půlky se náskok jen zvyšoval. Za zmínku stojí možná jen to, že brankář Kuba Drozd nemusel ani jednou zasahovat.
Po půlce obraz hry vypadal pořád stejně, pokračovalo opakované dobývání Kostarické tvrze. Musíme pochválit i benjamínka v českém týmu Artura Bergmana, který dan nejen svůj první gól ale dokonce si na své konta přidal celý hattrick. Více Vám Artur poví v rozhovoru pod článkem.
Po zápase jsme zase slyšeli, ze všech stran chválu na oblečení, které máme. Tak tímto bychom rádi poděkovali firmě uncommon fit za výrobu, a také autorovi loga Petrovi „Píďovi“ Tornovi.
Děkujeme všem za podporu a nejnovější informace budou facebookové stránce: www.facebook.com/czechlacrosseteam

A ještě přidáme několik obrázků z čekání, které postihlo i další týmy.

Jak jsme se schovávali

Ráno vypadá moc hezky. Ani není horko. To nás možná mělo varovat.

 
Na zápas přicházíme ještě zvesela.

Tohle uz jsme schovaní na dámských záchodech.

Pak jsme se přesunuli do šaten stadionu.

Při druhém poplachu už jsme chytřejší a jdeme na lepší stranu tribuny, kde s námi trpí i Australané.

Obrázky. Hodně obrázků.

(hp) - Fotíme leckde a lecos. První sérii obrázků najdete na photo.lakroska.cz (slavnostní zahájení), odkazy na fotogalerie budeme dávat napravo do rámečku s titulkem "Obrázky z Denveru".

V Denveru není jen horko a sucho

(hp) - Dnes si s námi trochu pohrálo počasí. Ráno jsme za sluníčka a horka úspěšne odehráli první zapas na mistrovství (porazili jsme Turky 12:3), odpoledne přišla velká bouřka, liják, kroupy a varování před tornádem. Na hlavním stadionu to pak vypadalo takhle:

Neuvěřitelné ale bylo, že se na stadionu o dvě hodiny později zase hrálo, Japonci prohráli až v náhlé smrti s Austrálií 13:14, Irokézové se snadno vypořádali s Anglií 15:4. Kompletní výsledky najdete na www.worldlacrosse2014.com.

Den D

(mh) - Po včerejším přípravném zapasu s místním týmem CSU Pirates (hraje s nimi Eric Uhl), který skončil vyrovnaným výsledkem, nás čekal velice hektický den, zakončený slavnostním zahájením, po kterém následoval zápas mezi domácím celkem a jejich severním sousedem

Ale vraťme se ještě na skok ke včerejším zápasu. Zápas se odehrál na hřišti, které bylo mírně s kopce. Tento fakt pocítili hráči po zápase větší únavou a bolestí v dolních končetinách. V zápase se vyzkoušely všechny herní varianty v útoku, obraně a i ve hře s početním výhodou. Bylo dokonce  vidět i několik kuriózních vlastních gólů, a to na obou stranách.

Ale vraťme se ke dnešku. Po vydatné snídani obsahující všemožné kombinace ovoce, vajíček, párku a slaniny nás čekala poněkud nudná část dne v podobě informační schůzky, jak to bude dneska večer vypadat, kam se máme postavit, kdo bude nést vlajku, jaké si máme vzít triko, co je areálu povoleno, co je zakázáno a kde se má kouřit atd. Následně se celý tým přesunul na první týmovou přípravu na našeho první soupeře. Jako perličku můžeme uvést novinku v podání hlavní trenéra, a to byl graf, vysvětlující největší hvězdy Turků.

Odjezd na zahájení byl stanoven 2 hodiny před zahájením a 4 hodiny před první zápasem. Což podle všech bylo zbytečně brzo, zvlášť když nás čekalo hodinové stání na přímém slunci. Zahájení bylo podobné jako na olympijských hrách. Každý tým měl svého malého kluka, který nesl tabulku se jménem země, za ním předem určený vlajkonoš. V českým týmu se této role ujal Matěj Řezníček. Zástup prošel kolem nastoupených rozhodčích a po obrátce zmizel na zadní provizorní tribuně těsně za jednou z branek. Po standardních proslovech a indiánském tanci se slova ujal prezident FILu Stan Cockerton, a zahájil MS. Po proslovu byla dvouhodinová pauza, aby se mohli připravit na zápas týmy USA a Kanady. V pauze byla možnost si jít nakoupit lakrosové věci anebo dojít na předražené jídlo. A některým se podařilo dát i pár podpisů anebo se stal cílem fotoaparátů mladých Američanů.

Na první zápas dorazila slušná divácká kulisa. Hlavní stadion Denver Rapids byl zaplněn ze tří čtvrtin. Tomu také odpovídala atmosféra na stadionu, i když do půlky druhé periody byla převážně pochmurná a to díky výsledku 0:3. K obratu v zápasu zavelela dvojice Kevin Buchanan a Paul Rabil. V půli třetí periody svítilo na ukazateli skóre 8:4 pro pořádající zemi. Kanadě se podařilo do půlky poslední periody stáhnout výsledek na 9:6, ale více už v silách javorových listů nebylo. Do konce zápasu přidal každý tým po gólu. Závěrečný výsledek 10:7 dává USA relativní výhodu případném semifinále. Ukázka ze zápasu:

Celé video je nalezení na stránkách MS

Zahájeno

Přeskočili jsme jeden den, kdy konečně dorazili dva poslední hráči, Kuba Drozd a Adam Ondráček. Cestovali tradičně s malým problémem v podobě jedné noci navíc v New Yorku. Kapitán letadla na spoji New York - Denver si prý potřeboval udělat pauzu. Co je na tom pravdy, nevím.

Pokračování včerejšího dne doplníme později, co kdyby si to přečetli špióni našeho zítřejšího soupeře. Odpoledne jsme totiž hráli připravný zápas s místním týmem.

Dojmy ze slavnostního zahájení podám v obrazech. Úplně první jdou rozhodčí (mezi nimi náš Radek Košťál), a někde v první třetině Česká republika.

Obrázků mám požehnaně (možná bude i nějaké video), ale zpracovávat je nestíhám, a tak prosím o trpělivost.

 

Konečně trénink

(hp) - Dnešní titulek by měl vyznívat optimisticky, protože sekce "Colorado Springs" se k nám zase letecky vrátila.  Celé to mělo trochu pikantní nádech, protože "díky" záhadnému nedorozumění pro ně vyrazil Pavel Semerák ráno autem, aby v hotelu zjistil, že už odletěli. No, stalo se.

Další chyba v komunikaci (prostě se ten e-mail ztratil) způsobila, že si hoši nemuseli brát na cestu z letiště taxi, protože se nepodařilo odvolat našeho liaisona Karla Wimera. Ten společně s trenérem brankařů Petem Jokishem všecny přepravil domů.

Dál už všechno běželo poměrně hladce. Vyrazili jsme na oběd a po krátkém odpočinku se vydali do nedalekého parku na lehký trénink. Park tu má trochu jiný význam. Kromě rovného a moc hezky posekaného trávníku tu najdete i lakrosové branky.

No, a to je pro dnešek všechno. Cílem bylo čtenáře ujistit, že jsme už všichni, co v tuhle chvíli můžeme být, a že jsme schopni se alespoň trochu pohybovat.

Trable letu AA1583

(mh) - Po úspěšném letu z Prahy do Londýna následoval let z Londýna do Texasu. Cesta přesahující 9 a půl hodiny byla zrádná, ale to nejhorší bylo stále před námi.

A to byl problém s letem číslo AA1583. Po zdařilé kontrole u tichého huhlajícího imigračního úředníka (na kterém bylo vidět, že ho práce velice baví) nás čekala už jen jízda vlakem a byli jsme u posledního gatu C33. Na přestup, kontrolu a odbavení byla jen hodina a půl a tak nás potěšilo, že k této cifře přibylo dalších 15 minut.
Bohužel se tato cifra zvyšovala až na závratnou hodnotu 90 minut. A pokud si myslíte, že i přes takovou časovou ztrátu přišel kapitán na čas, budete se velice mýlit. Vzdal i akademickou třicetiminutovku. Po odlepení ze země nás měl čekat klidný a pohodný let co cílové destinace, Denveru. Ale osud si s číslem 11583 zahrál naposledy. A to bouřkou v Denveru. Nezkušený kapitán si dodával odvahu tím, že nám třikrát oznámil, že se čas přistání opozdí, že chce počkat, až pomine bouřka v okolí konání MS, pak ale zamířil na asi 150 km vzdálené letiště Colorado Springs.

Tam dalších 30 minut trvalo rozhodování, zda poletíme do cílové destinace anebo nás vypustí do provizorního azylu. Nakonec vyhrál azyl. Letiště bohužel nebylo připravené na odkloněné lety z Denveru, a tak měla jedna úřednice co dělat, aby byla schopná, a snažila se zařídit nám "trosečníkům" nějakou dopravu do Denveru nebo náhradní ubytování. Protože všechny půjčovny aut se staly nepoužitelné po hromadném náletu pasažérů, kteří mají větší zkušenosti a zamluvili si auta už v letadle, nezbylo nic jiného než se nastěhovat na jednu noc do hotelu, který nám zaplatí American Airlines.

Smutná realita v Coloradu Springs

Nejhůře na tom je Matěj, kterému bylo oznámeno, že mu taška, které nedorazila, přiletí do Denveru anebo je ztracena. Těmito maličkosti se paní manažerka zatím odmítala zajímat. Ale zbytek reprezentace, který nemusí využívat azylu v Coloradu Springs, je již na denverské universitě kde se setkali, ze zbytkem výpravy.

Tým na cestách

Dnes odpoledne jsme s Billem vyrazili trošku špiónit na přípravný zápas našeho prvního soupeře, Turecka. Pavel Semerák nás na hřiště odvezl a pokračoval na letiště pro další část výpravy o velikosti přes deset osob. Ty pak měli společně s Karlem dopravit na studentskou kolej, kde bydlíme.

Zápas jsme skoukli a ještě přitom stačili obdivovat až přízračnou hru světel, kterou nám sluníčko s mraky připravilo. Cestou zpátky ze zápasu se však hra světel změnila v temnou černotu a vzdálené blesky se začaly přibližovat. V tu chvíli mě napadlo, jak velká bouřka může asi tak způsobit to, že letiště nepřijímá, a které další letiště je nejblíž. No, a jen o pár minut později mě pípla esemeska od Pavla Došlého, cituji: "Tak jak jste na tom? Tady v Colorado Springs je celkem pohoda..." Tím byla otázka nejbližšího letiště zodpovězena.

A tak ke včerejšímu předvoji přibyli dnes zatím jen Petr Fait, JZ a další člen realizačního týmu, Will Mraz. Ostatní jsou buď ve sto mil vzdáleném Colorado Springs, nebo ještě ve vzduchu, a netušíme, kam je nakonec bouřky zaženou. Chystáme záchranou výpravu.

Welcome to Denver

(hp) - Předvoj týmu dorazil do Denveru. Předcházela tomu téměř čtyřiadvacetihodinová cesta, která začala v neděli ráno na pražském letišti. Sešel jsem se tam s Pavlem Semerákem, probrali jsme poslední novinky, a rozešli se ke svým letům.

Zastávka v New Yorku poskytla zajímavý pohled na rozkopané letiště, jinak ty čtyři hodiny čekání nepřinesly nic zajímavého.

Konečně jsme v Denveru...

... a takhle nás vítají.

Dvě hodiny ráno, ovšem místního času. Doma už máme deset a po více než čtyriadvacetihodinové cestě jsme s Pavlem a Billem na pokoji studentské koleje Denver University. Kdybyste nemohli najít Pavla, tak to nevzdávejte. Je tam dokonce dvakrát, i když to fotil.

Papírujeme a balíme

(hp) - Těch několik posledních dní těsně před odletem na každé mistrovství světa jde lakros trochu stranou, protože se řeší spousta organizačních záležitostí. V pátek jsme sice měli lehký trénink, ale než jsme se rozběhli po hřišti, vypadalo to u postranní lajny jako na burze. Rozdávaly se papíry, vybíraly se papíry, vyplňovalo se a podepisovalo lecos. Prohlášení pro dopingovou kontrolu, dotazníky pro ESPN, pravidla správného chování na univerzitě, kde budeme bydlet, a to jsem ještě určitě na něco zapomněl. Máte všichni dopingové prohlášení? Podepsal jsi už "Code of conduct"? Co mám napsat do oblíbeného filmu v tom ESPN dotazníku? Ještě mi chybí Matěj, kdy dorazí? Aha, je v dopravní zácpě. Nojo, tak snad jsme na nic nezapomněli.

Konečně vyrážíme na hrací plochu, projedeme jeden přesilovkový signál, novou variantu útoku proti zónové obraně a další možnost, jak se dostat k dobré střele naběhnutím přes vícenásobnou clonu. Na všech je sice vidět, že jsou v myšlenkách už v Denveru, ale všechno se nakonec podařilo úspěšně sehrát.

Chvíli po sedmé doráží Martin Charvát z Radiožurnálu, a na konci tréninku si chvili povídá se mnou, chvíli s Pavlem Došlým, a vznikla z toho reportáž vysílaná dnes na Radiožurnálu. V sousedství fotbalového MS a Wimbledonu vyzněla docela dobře.

Za sobotu musím zabalit. Nezapomenout žádné důležité papíry. Najít všechny drobnosti. Ta cívka s lakroskovým provázkem přece bývala vždycky tady. Nebo ne? Co z té lékárničky budeme opravdu potřebovat? Musím mít kabel pro připojení k internetu? Nabít akumulátory do foťáků. Co když mi ztratí velkou tašku? Tak aspoň věci na jeden den dám do příručního zavazadla. Navečer to všechno cpu do tašky a vážím. Ukazuje se, ze limit 23+12 kg není až tak vysoký, ale snad těch pár deka navíc projde. Nařídím si budíka a jdu spát. Na shledanou v Denveru.

Pražský deník píše o Prague Cupu

Krůček od poháru

(hp) - Chybělo jen málo a na téhle fotce jsme s pohárem byli my. V semifinále jsme soustředěnou hrou porazili Team GB 7:3 a ve finále prohráli podruhé na turnaji o pouhou jednu branku (3:4) s USAAI. Ale šance byly, jednou zazvonila tyčka, dvakrát vychytal střelu skoro z brankoviště americký brankař. Každopádně nezbývá, než popřát USAAI k vítězství a poděkovat za užitečný zápas. Podobné zkušenosti budeme v Denveru potřebovat.

Prague Cup po dvou dnech

(hp) - Po pátečním pomalejším rozjezdu jsme se ze čtvrtého místa ve skupině propracovali přes Jižní Město do semifinále, kde nás čeká Team Great Britain. V základní skupině jsme s ním prohráli 5:8, tak snad se nám povede jim porážku oplatit.
Kompletní výsledky najdete na stránkách Prague Cup, vybrané obrázky si můžete prohlédnout na stránkách Foto Havlín.

Od Manchesteru k Denveru

(hp) - Když Mezinárodní lakrosová federace (FIL) přidělila pořadatelství lakrosového MS 2014 Spojeným státům americkým, rozhodl jsem se, že se na něj chci podívat, neboť to nepochybně bude největší lakrosová akce historie, a větší že už fakt nikdy nebude. O nějaký rok později se sice ukázalo, že další pokus dostane ještě Manchester v roce 2018, ale to rozhodnutí nějak zůstalo. A tak za pár dní letím s českým týmem za oceán. Ta cesta bude určitě zdrojem mnoha zajímavých zážitků a dojmů, o které bych se rád podělil. A doufám, že se ke mě přidají i ostatní účastníci výpravy.

Kde a jak začít? V anglickém Manchesteru před dvaceti lety. Letos je to totiž právě dvacet let od prvního oficiálního vystoupení české lakrosové mužské reprezentace na vrcholné mezinárodní akci, a to na mistrovství světa v Manchesteru. Měl bych tu pro vás malý kvíz: Podívejte se na obrázek a zkuste vyjmenovat hráče české reprezentace z roku 1994. Kdo to zvládne jako první i s trenéry a členy realizačního týmu do konce letošního Prague Cupu, má u mě zvláštní cenu. Osoby na fotografii jsou ze soutěže samozřejmě vyloučeny, jinak by to nebylo fér. Odpovědi pište do komentářů pod článkem, cena bude předána při vyhlášení výsledků turnaje.

Malá nápověda ke kvízu